Sametová revoluce






Jan Řeháček: Sametová revoluce v Pardubicích
Cena: 50,- Kč
Poštovné (zaslání na dobírku): 85,- Kč
Celkem: 135,- Kč
Objednejte nyní !


Ukázka studentského humoru
Archiv Univerzity Pardubice.

Studentská stávka na VŠCHT
Foto: Radan Duchoň

ing. arch. Petráň o dislokaci OV KSČ - pokračování
Zápis z Plenární schůze MěstNV 13.12.1989 v hotelu Grand.

Interní zpráva ze setkání OF a OS SNB z ledna 1990
SOkA Pardubice, složka Občanské fórum Pardubice

Řetěz lidských rukou - foto ze Záře
Řetěz lidských rukou spojil 3.12.1989 Pardubice a Hradec Králové. Fotografie z novin Zář z 5.12.1989. Foto: J. Krčál.









Studentská stávka
Jan Řeháček



Jak vypadaly revoluční dny a týdny roku 1989 z pohledu pardubických vysokoškoláků? V archivu Univerzity Pardubice se uchoval zásluhou nynější vedoucí knihovny Mgr. Ivy Procháskové Stávkový deník, kde jsou zaznamenány události z listopadu a prosince 1989 tak, jak jej zaznamenali tehdejší studenti Vysoké školy chemicko-technologické. Spolu s dalšími archivními dokumenty vám v následujícím článku nabízíme pohled na to, jak vypadala Sametová revoluce právě na Vysoké škole chemicko-technologické.

Teprve v neděli 19. listopadu začaly prosakovat mezi pardubickými vysokoškoláky první informace o masakru na pražské Národní třídě. V pondělí 20. listopadu šli hned po ránu někteří ze studentů do divadla, kde se sešli s disidenty a některými zaměstnanci divadla. Ve 13 hodin byla připravena petice za vstup studentů do týdenní stávky. Tu podepsalo na 400 studentů. Odpoledne se pak konalo setkání studentů s rektorem VŠCHT Ivanem Machačem. Rektor zde sice souhlasil s tím, že zákrok proti pokojné demonstraci na Národní třídě byl nepřiměřený, nesouhlasil však se stávkou. Večer v 18 hodin se pak řada studentů vydala před Východočeské divadlo, o hodinu později začalo v divadle shromáždění, které ve Stávkovém deníku popsal tehdejší student Václav Říha: "Herci přečetli prohlášení, v němž vyslovili nesouhlas se zákrokem na Národní třídě v Praze a vstupují do stávky na podporu studentů. Poté vypovídali očití svědci událostí v Praze, na závěr všichni zazpívali státní hymnu. Herci oznámili, že takováto shromáždění se budou konat denně až do konce stávky. Většina lidí z divadla odešla domů. Masa lidí, kteří se shromáždili před divadlem, utvořila průvod, který prošel tř. Míru za vykřikování různých hesel. Všude StB. Lidi šli ke KSČ, volali Jakeše do koše! Poté se rozešli (asi 300 lidí) před školou, málo vysokoškoláků."

V úterý 21. listopadu se hned po ránu konalo setkání studentů s rektorem a jednalo se o tom, zda studenti VŠCHT vstoupí do stávky. Rektor opět vyslovil názor, že se stávkou nesouhlasí. Hlasováním však bylo následně rozhodnuto, že se stávkovat bude. Zároveň zde bylo hlasováním odsouhlaseno složení stávkového výboru. Krátce po poledni dorazil před budovu VŠCHT na Leninovo náměstí (dnes Legií) průvod studentů Gymnázia Pardubice. V podvečerních hodinách se pak členové stávkového výboru vydali vylepovat po městě první letáky dovezené z Prahy. Večer se konalo další shromáždění před divadlem. Jak je uvedeno ve Stávkovém deníku, vydal se poté městem průvod, který nejprve zamířil před budovu OV KSČ (dnes Dům hudby): "Průvod poté pokračoval před VŠCHT na Leninově náměstí a poté se vydal směrem k budově SNB v ulici Na spravedlnosti. Naštěstí šli v průvodu rozumní lidé a průvod nakonec k SNB nešel. Jak jsme se později dozvěděli, byli tam vyzbrojení esenbáci."

Ve středu 22. listopadu dorazila do Pardubic první videokazeta se záznamem událostí ze 17. listopadu. Okamžitě byly vytvořeny kopie v prostorách Střední průmyslové školy elektrotechnické a její projekce hned započala před vchodem do školy, v prodejně Supraphonu ve Smilově ulici a ve výloze sídla Československé strany lidové. Jak se však zanedlouho ukázalo, stala se právě projekce této videokazety "trnem v oku" mnohým lidem. Problémy s promítáním byly ve výloze Supraphonu, ale i před vchodem do VŠCHT. S největší pravděpodobností ve čtvrtek 23. listopadu se totiž proti projekci vyjádřil rektor Machač: "Přišel a řekl, že ho studenti podvedli, že myslel, že povolení promítat video je jen pro studenty uvnitř školy a video vypnul," uvádí se ve Stávkovém deníku.

Ve stávkovém deníku se však také poměrně často setkáváme s povzdechy, jak špatně pracuje stávkový výbor: "Stávka sice pokračuje, je zvolenej Stávkový výbor, ale je neschopnej." Problémem se zdá být i velmi malý počet studentů, který zůstal ve škole, mnoho studentů ani neví, co vlastně chtějí, při projednávání požadavků se mnohým studentům nelíbí požadavek, podle něhož by se KSČ měla vzdát vedoucí úlohy ve státě. "Vzhledem k tomu, že Stávkový výbor nebyl funkční, jak se požadovalo, nezřídily se sekce… Stávkový výbor nedokáže konkrétně říct, co se má dělat. Lidi jdou ráno do školy na shromáždění a po skončení zase na koleje. Hodně jich odjelo domů - udělali si prázdniny, jiní stávku ignorují a chodí dál do školy," popisuje situaci na VŠCHT ve Stávkovém deníku tehdejší student Jiří Ludvík. Dokonce se prý začalo uvažovat o smyslu stávky a znovuobnovení výuky: "…Takže další den šli prváci do školy a ubyli další lidi z toho mála, co zůstalo. Vše se utápělo v podružných věcech, v naší práci nebyl žádný řád," čteme o několik řádek níže.

Ve čtvrtek 23.listopadu se ráno se pak podařilo situaci trochu zlepšit a uklidnit, podařilo se zřídit jednotlivé sekce, které se měly zabývat konkrétními činnostmi. Situace se začala ke konci týdne zlepšovat, opět se vylepují letáky, pracuje i sekce pro styk s pardubickými podniky, funguje i tisková sekce a spojení s Prahou a Hradcem Králové. V odpoledních hodinách se studenti setkali s pražskými herci Borisem Rösnerem a Janou Hlaváčovou.

V polovině prvního stávkového týdne se konala také schůze organizace KSČ na škole. Ta vyjádřila nesouhlasné stanovisko se stávkou studentů. Toto stanovisko se objevilo také na nástěnce ve škole, zanedlouho bylo však změněno a během několika dní místní organizace KSČ na škole vyjádřila podporu stávkujícím studentům.

V sobotu 25. listopadu se konala v posluchárně H2 beseda se signatářkou Charty 77 Jarmilou Stibicovou, o víkendu probíhají přípravy na generální stávku, která se má konat v pondělí 27. listopadu. Studenti pomáhají Občanskému fóru přepisovat seznam podniků, které se účastní stávky. "Do nynějšího sídla OF - byt u Besedy - se dostáváme na smluvený signál, hlídá tam T. Ševčík - 5. ročník. Tři byty jim před tím vybrali esenbáci," popisuje návštěvu sídla pardubického Občanského fóra ve Stávkovém deníku Jiří Ludvík.

V pondělí 27. listopadu kromě účasti na generální stávce probíhala také další jednání. Podařilo se například vyjednat použití rozmnožovacího stroje na kopírování textů. Začínaly přípravné práce na prvním čísle vlastního časopisu "Studentské listy", přes noc pak student třetího ročníku Libor Jošt nakreslil hlavičku časopisu.

V úterý 28. listopadu to vypadá, že nastává další krize Stávkového výboru: "Večer na kolejích byla taková nálada, že několik jedinců chce dát ve středu hlasovat, zda pokračovat ve stávce nebo ne s tím, že hlavní požadavek vyšetřování událostí 17. listopadu byl splněn a že jsme v začarovaném kruhu požadavků… Situace je velice kritická, neboť pro pokračování stávky jsou většinou pouze ti lidé, kteří pro to něco udělali. Těchto lidí je však menšina, tj. max. 200 lidí z 848 studentů VŠCHT Pardubice," popisuje situaci ve Stávkovém deníku Václav Říha. Jelikož však dále ve Stávkovém deníku není o případném hlasování o ukončení stávky žádná zmínka, předpokládám, že se nakonec žádné hlasování v tomto smyslu nekonalo.

V úterý vychází první číslo Studentského listu. Vyšlo v nákladu 120 výtisků a zdá se, že má časopis úspěch. Další číslo vychází o den později, odpoledne 29. listopadu se pak kopíruje i třetí číslo časopisu. Přístup na školní rozmnožovací zařízení je však složitý, vedení školy již od počátku stávky argumentovalo tím, že provoz cyklostylu, xeroxu i ofsetu je velice drahý. Na každý kopírovaný materiál musela být vypsána žádanka potvrzená kvestorem školy.

První prosincový víkend pak byl plný příprav na nedělní Řetěz lidských rukou, který měl spojit obě východočeské metropole - Pardubice a Hradec Králové. V neděli 3. prosince byl sraz účastníků v 8 hodin před hotelem Labe. Akce se dle Stávkového deníku zúčastnilo asi 8 000 lidí. "Lidé se nakonec od města k městu nespojí - spojení asi Hrobice - Opatovický rybník," popisuje výsledek akce Jiří Ludvík.

Až do pondělka 4. prosince tisk Studentských listů a dalších prohlášení schvaloval kvestor školy. Od tohoto dne však bylo možné tisknout cokoliv bez cenzury. Ve čtvrtek 7. prosince se konala porada Stávkového výboru, při níž se jednalo o volbě nového rektora.

6. prosince vydal rektor školy opatření, kterým s okamžitou působností ruší činnost kabinetu Marxismu-leninismu na škole a od prvního ledna zakládá katedru společenských věd.

V dalších dnech se členové Stávkového výboru setkali například se svými stávkujícími kolegy z Hradce Králové, s poslancem Federálního shromáždění a varhaníkem Václavem Rabasem, v sobotu 9. prosince se zúčastnili řetězu lidských rukou okolo budovy OV KSČ, kde tou dobou probíhala okresní konference strany. Když pak bylo ve večerních hodinách oznámeno složení nové federální vlády, ve které bylo deset komunistů, dva členové socialistů, dva lidovci a sedm nestraníků, zavládlo uspokojení.

V následujícím týdnu pak bylo hlavním tématem studentské stávky podpora Václava Havla v kandidatuře na prezidenta republiky. Hned v pondělí 11. prosince dorazily do Pardubic letáky s tématem "Havel na Hrad" a těmi bylo oblepeno během několika hodin celé město.

Po novém roce se studenti opět vrátili do lavic, laboratoří a poslucháren školy. Někdejší student VŠCHT a člen Stávkového výboru Marek Toufar pak celou studentskou stávku ve Stávkovém deníku zhodnotil slovy: "Hlavním úkolem Stávkového výboru však nakonec bylo přesvědčování studentů o potřebě pokračovat ve stávce, což se nakonec s problémy podařilo do vánoc. I přes svou důležitost byl Stávkový výbor jednou z nejhůře pracujících sekcí. Bylo to dáno jednak rovností všech členů a z toho vyplývající nejednotnosti při diskusích o problémech. Celá jeho práce byla však cennou zkušeností do budoucna."

Po novém roce pak byly příkazem rektora zaměstnancům školy předány jejich kádrové spisy, které byly na škole uloženy poté, co byl v roce 1971 zřízen kádrový úsek školy.

18. ledna 1990 pak proběhla volba nového rektora školy. Ze třech kandidátů dostal nejvíce hlasů doc. Ing. Josef Panchártek, CSc. , který se tak stal prvním porevolučním rektorem školy.



Více naleznete v publikaci Sametová revoluce v Pardubicích, kterou zakoupíte v E-shopu.

POZOR: Jakékoliv použití textu či fotografií umístěných na těchto stránkách možné pouze se souhlasem provozovatele stránek.



Své dotazy a připomínky adresujte na info@kppardubicka.cz
sitemap.xml